Narodil se 14. listopadu 1916 ve Svinově v domě č. p. 151 v ulici Nad Porubkou (po válce Fučíkova). Pokřtěn byl 25. listopadu 1916 v kostele sv. Mikuláše v Porubě, kam obec Svinov po linii církevní správy tehdy příslušela. Otec František měl ve Svinově řeznictví, maminka Josefa, roz. Kleinová, pocházela z Jezdkovic na Opavsku. Leopold měl tři sourozence, bratry Františka, Josefa a Ferdinanda. On sám byl nejmladší. Chlapci byli od malička vedeni k pracovitosti.
Slavnost prvního svatého přijímání prožil se svými vrstevníky taktéž v porubském kostele. Svátost biřmování přijal podle tehdejších pastoračních pravidel již v jedenácti letech v kostele Panny Marie v Ostravě-Přívoze 4. října 1927. Po absolvování obecné školy a měšťanky ve Svinově studoval na Státním reálném gymnáziu v Moravské Ostravě, kde 13. června 1935 s vyznamenáním maturoval.
Teologická studia začal ve školním roce 1935 – 1936 v Olomouci na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě a vše směřovalo k tomu, že je tam také úspěšně završí. Avšak po podpisu mnichovské dohody a odstoupení pohraničí nemohl – vzhledem k tomu, že místo jeho trvalého pobytu Svinov se stalo součástí Německé říše – teologická studia v Olomouci dokončit. Po dohodě mezi olomouckým arcibiskupem Prečanem a vratislavským arcibiskupem Bertramem mohl pokračovat ve studiích na teologickém učilišti ve Vidnavě. Zde nastoupil v listopadu 1938 do čtvrtého ročníku. Ten sice úspěšně dokončil, ale na počátku nového školního roku se nacistické úřady rozhodly toto bohoslovecké učiliště zrušit. Církevní představení podnikali nejrůznější kroky, aby tomuto zrušení zabránili, což se jim nakonec podařilo. Ale protože situace byla nejistá, rozhodl se kardinál Bertram udělit jáhenské a kněžské svěcení bohoslovcům 5. ročníku předčasně, a to bezprostředně před odjezdem na vánoční prázdniny: nejprve v sobotu 23. prosince jáhenské a v neděli 24. prosince 1939 kněžské svěcení. Mezi takto vysvěcenými ve Vratislavi byl i Leopold Hampl. Světitelem byl sám kardinál Bertram.
V rodné obci a teď už i ve vlastní svinovské farnosti se následně na svátek sv. Štěpána 26. prosince 1939 v 10 h konala slavná mše sv. novokněze, tzv. primice. Průvod vyšel z rodného domu a směřoval do svinovského kostela Krista Krále na náměstí. Slavnostní kázání měl místní farář ThDr. Ladislav Kubíček.
Po primici a po zimních prázdninách se novokněz vrátil zpátky do Vidnavy, aby dokončil studium teologie. Složitost poměrů vedla generálního vikáře pro sudetskou část olomoucké arcidiecéze Josefa Martina Nathana, aby již 1. dubna 1940 ustanovil novokněze Leopolda Hampla jako kooperátora (pomocného kněze) do duchovní správy. Jeho prvním pastoračním místem se stala farnost Dubicko u Mohelnice. Závěr teologického studia dokončil na dálku za plného nasazení v pastoraci. V Dubicku prožil v nelehké době války své kněžské začátky. Nejprve byl krátce (od 1. dubna do 12. srpna 1940) kooperátorem, ale potom, co dubický farář Josef Henek rezignoval z národnostně-politických důvodů na svoji farnost, byl v této farnosti 13. srpna ustanoven (od 13. srpna do 31. prosince 1940) administrátorem. V Dubicku tedy pobyl jen krátce – prakticky devět měsíců. K 1. lednu 1941 dostal nové ustanovení, byl jmenován administrátorem farnosti Šubířov nedaleko Konice. Obec, i když byla po podpisu mnichovské dohody součástí Německé říše, čítala v té době asi 850 obyvatel české národnosti, v naprosté většině katolického vyznání.
Duchovní správce tváří v tvář problémům spojeným jak s obdobím války, tak s poválečnými událostmi, se s nadšením mladého kněze věnuje pastoraci, křtí, oddává, připravuje děti k prvnímu svatému přijímání, vyučuje ve škole náboženství, pohřbívá. Jako začínající duchovní správce je ale také vázán povinností další formace a studia. Postupně skládá tzv. trienální zkoušky. Jejich složení bylo tehdy mimo jiné také podmínkou pro eventuální možné jmenování farářem, což se v případě Leopolda Hampla stalo. Po zdárném završení poslední trienální zkoušky byl 27. června 1944 jmenován farářem. V Šubířově působil až do 31. října 1948, tedy osm let.
Kromě pastorační činnosti v Šubířově mu po skončení války a po odsunu německého obyvatelstva ze sousední německé obce Skřípov přibyla ještě další povinnost. Stal se k 1. listopadu 1945 exkurendo.1 (tedy dojíždějícím) provizorem 2 farnosti v této nově osidlované obci. Místní duchovní správce Josef Kadlíček byl sice formálně farářem, ale pro svůj vysoký věk (*1866) duchovní správu prakticky nevykonával. Sem tedy Leopold Hampl pravidelně docházel a působil tu tři roky.
K 1. listopadu 1948 olomoucký arcibiskup Josef Karel Matocha mění mladému knězi místo působení a ten odchází z Prostějovska na Moravské Slovácko. Zde prožil Leopold Hampl největší část svého kněžského života. Nejprve byl od 1. listopadu 1948 do 31. října 1949 administrátorem v Březové u Uherského Brodu a tamtéž byl po roce potvrzen jako farář. Působil zde šest let, do 31. května 1954.
K 1. červnu 1954 byl jmenován duchovním správcem farnosti Velký Ořechov a zde působil až do 30. října 1977. Do obvodu této teritoriálně rozsáhlé farnosti kromě centrální obce Velký Ořechov s farním kostelem sv. Václava patřilo ještě dalších sedm obcí čítajících každá 300 – 700 obyvatel, většinou s vlastní kaplí či menším kostelem. Farnost čítala skoro 4200 duší. Působení kněze v živé moravsko-slovácké farnosti v době komunistické totality pod stálým dozorem jak oficiálně ustanovených státních úředníků, tzv. církevních tajemníků, tak i všudy přítomné Státní tajné bezpečnosti nebylo jednoduché. Zdá se, že se P. Leopoldovi dařilo proplouvat těmito úskalími a že překonával i další obtíže, které jsou v životě kněze – faráře přítomné. Jeho život vytvářely jak standardní úkony pastoračního působení jako mše sv., křty, svatby, pohřby, tak i materiální a technické starosti související s opravami kostelů a kaplí a také společný život s jeho farní rodinou v rámci společenských událostí farnosti i obce. Jak je zaznamenáno ve farní kronice velkoořechovské farnosti: …Jeho předchůdce P. Kovář u nás působil od r. 1934 a odešel do domova pro důchodce, sám o to požádal. Byl už značně stár, na pokraji sil. Do této doby u nás sloužili i dva kaplani (v době války) a poslední byl P. Dr. Šuránek v r. 1950 – 1951. Po 2. světové válce bylo nutno obsadit i uvolněné fary v pohraničí, takže zdejší duchovní správcové a tedy i P. Hampl zůstávali na všechny (kněžské) práce ve farnosti osamoceni. Naše farnost už měla v té době sedm obcí. Navíc P. Hampl trpěl nemocí hlasivek, proto byl velmi často nemocný a byl i operován. Musel proto hledat náhradu, což bylo obtížné…
…Byl však velkým bojovníkem…
…Pomáhali mu i místní hasiči i jiné složky a ostatní občané. Jeho snaha byla proto výrazně podporována. V roce 1956 byl založen i farní pěvecký sbor. Vzhledem k tomu, že farní kostel sv. Václava byl u nás postaven v r. 1690, bylo potřeba stále něco opravovat a udržovat, stejně tak je tomu do dnešní doby. To vyžadovalo také hodně starostí a úsilí P. Hampla. Je možno však říci, že i když byly těžké podmínky, své úkoly vždy zvládl…. V roce 1977 vstoupil do jeho života nový pokyn „shora“. Biskup Josef Vrana, administrátor olomoucké arcidiecéze, rozhodl o jeho novém působišti. V 61 letech byl P. Leopold jmenován duchovním správcem farnosti Blatnice pod sv. Antonínem. Nastoupil zde 1. února 1977. Tato farnost je sice jak počtem obyvatel (skoro 3000), tak počtem přifařených obci menší (pouze obec Blatnička), ale na území farnosti se nachází významné slovácké poutní místo: kaple zasvěcená sv. Antonínu Paduánskému na Blatnické hoře. K obecným povinnostem a úkolům duchovního správce nyní ještě přibyly pastorační úkoly, spojené s péčí o toto poutní místo, kam i přes všechna restriktivní opatření komunistických úřadů přicházeli poutníci. V té době působil nejprve jako místoděkan (1977 – 1981) a později jako děkan (1982 – 1986) děkanství Veselí nad Moravou. Zde působil až do 1. srpna 1986, kdy v 70 letech i vzhledem ke zdravotním obtížím odešel z aktivní pastorační služby. Přestěhoval se do sousední obce Blatnička, tam vypomáhal v místním kostele a také podle svých sil a zdravotních dispozic byl ku pomoci kněžím v okolí. Podstoupil operaci kyčelního kloubu. Po zlepšení zdravotního stavu byl vybídnut biskupem Vranou, aby se vzhledem k akutnímu nedostatku kněží opět zapojil do duchovní služby. Na toto vybídnutí reagoval kladně s tím, že do nedaleké farnosti Nová Lhota bude dojíždět z Blatničky, kde měl zařízené bydliště. Jmenování dostal k 1. dubnu 1987.
Na svou rodnou farnost nejen vzpomínal, ale zůstával s ní v rámci časových možností v kontaktu. Při kulatých výročích kněžského svěcení navštěvoval Svinov a míval ve farním kostele vždy na svátek sv. Štěpána (den jeho primice) večer mši svatou. V roce 1989 si připomněl 50 let kněžského svěcení. Na svátek sv. Štěpána 26. prosince slavil v kostele v Blatničce slavnou mši svatou, tzv. sekundici. Plánoval také malou oslavu ve svinovském kostele, ale zdravotní komplikace mu zmožnily do jeho „rodného“ kostela přicestovat. Zemřel v pondělí 9. ledna 1995. Pohřeb se konal v pondělí 16. ledna. Pohřební obřady vedl olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Svinovští farníci na svého rodáka nezapomněli a pohřbu v Blatničce se v hojném počtu zúčastnili. Svinovský farář P. Miroslav Straka se za všechny svinovské krátkou řečí se svinovským rodákem rozloučil. P. Leopold Hampl je pochován v Blatničce.


1 Exkurendo z lat. excurrendo = péče z vnějšku. Prakticky to znamenalo, že kněz do farnosti dojížděl.
2 Dle zápisu v kronice skřipovské farnosti byl zde od roku 1894 až do své smrti 29. listopadu 1951 ustanoveným farářem P. Josef Kadlíček. Není tedy jednoznačně zřejmé, zda P. Leopold Hampl úplně převzal vedení duchovní správy ve Skřipově nebo se jednalo jen o dlouhodobou výpomoc stařičkému faráři v sousední farnosti.