Stránky Josefa Kubely věnované genealogii Kubela, geneaologie, Rodokmen, Strání, rod, sklárny, skláři, sklářství, sklarny, sklarstvi, Strani, sklari, blumenbach, glassfabrik

Nelze s určitosti zjistit kdy Strání vzniklo nebo kdy bylo založeno, protože o tom nemáme žádné zprávy. První písemné zprávy již berou existenci Strání jako fakt. První opravdu spolehlivou zprávou o Strání je zápis v Zemských deskách z roku 1353, který nám představuje Strání jako samostatný statek na kterém spolu vládli Ctibor a Pavel. Strání nebylo jejich jediným majetkem, právě v tomto roce nechal Pavel zapsat své manželce Alžbětě ze Zdounek 300 hřiven na svém díle ve Strání, na Lipově a Němčí. Roku 1359 však bratři Strání prodali Fraňkovi a Petru z Kunovic. Ze zápisu tohoto prodeje v zemských deskách dostáváme i první představu o Strání. V zápisu se mluví již o městečku s tvrzí a farou.

Přítomnost fary, a především tvrze, ukazuje na důležitost Strání. Městečko tedy jistě vzniklo poněkud dříve, než onoho roku 1353, kdy je poprvé zmiňováno. Vzniklo určitě jako důležité místo na zemské hranici. Jeden z místních názvů – Jablonica svědčí i o tom, že se zde od nejstarších dob vybíralo mýto.
Název Jablonica vznikl s největší pravděpodobností z latinského slova gabella gablum s významem poplatek, které se užívalo i přímo pro celnici. Takovýchto místních jmen v pohraničí nalezneme celou řadu – Jablonec v Čechách, případně Jablonica na Slovensku, je toho dokladem. Je ovšem i jiná teorie, která říká, že tento název vznikl ze slovanského slova, které označuje ovocný strom - jabloň. U důležitých obchodních cest se budovaly průseky a zátarasy, a to i v délce několika kilometrů, aby zabránily případnému vpádu do země. V oblasti zemských bran se obchodní cesty spojovaly a slévaly do jediné, aby se zase za bránou rozdělily svým směrem. V těchto místech se vybíralo mýto, později označované jako třicátek. Na budování zátarasů se často používaly plané jabloně, přičemž jejich trním poseté větve sloužily jako přirozená zábrana. V těchto místech pak měla svoji základnu stráž.
Z roku 1360 máme další zápis, který nám říká, že Pavel ze Strání prodal vesnice Němčí a Korytná jménem sirotků Miloty a Beneše z Kansperku (v Z.D. uvedeno jako Gairsperk). V dalším zápise z roku 1360 se dokonce mluví již i o Milotovi jako „ze Strání“. Ctibor, Pavlův bratr, je v pozdějším zápise jmenován jako z Lipova (v zápise se mluví o tom, že se spojil s panem Benešem s Kansperku). Roku 1368 se mluví o Chotěboru, synu Miloty ze Strání, který se spojil s Benešem Husem s Kansperku. Tyto zápisy naznačují, že by páni ze Strání mohli být nějak spřízněni s tímto rodem z Kansperku. Někteří historici, např. Zdeněk Pokluda, přímo tyto rody spojuje v jeden a uvádí, že Strání drželi přímo páni z Kansperka (a ze Strání se titulovali ti, kteří tam sídlili). Strání bylo dozajista nejvýznačnější državou tohoto rodu, neboť Pavel, případně Milota, se tituluje jako "ze Strání", i když Strání již v jejich rukou nebylo. Rod z Kansperku (Gansberku) získal svoje jméno po Beneši řečeném Hus, který u Sůchova zbudoval hrad. Tento hrad snad právě po svém majiteli Husovi nazván Husí hora (něm. Gansberk). Rod pánů z Kansperku je někdy spojován s rodem Doupovců z Doupova, jejichž příslušník, jménem rovněž Beneš Hus, v pozdější době skutečně vlastnil hrad Kansperk. Nejedná li se však jen o shodu jmen se zatím nepodařilo zjistit.
Na scénu přichází rod z Kunovic. Představitelem tohoto rodu je Franěk, který se tituloval i „z Poměnic“ a „z Benešova“, což ukazuje na to, že přišel nejspíše ze středních Čech, kde u Benešova leží nevelká osada Poměnice. Vzešel nejspíše z drobné šlechty a vzmohl se jen díky své šikovnosti a obratnosti. Sloužil u brněnského dvora moravského markraběte Jana jako správce markraběcí komory (1362, 1365). Díky svému postavení měl pan Franěk dokonalý přehled o majetkových poměrech moravských Lucemburků. Byl pak součástí velmi úzkého kruhu kolem vládce Moravy, kde získal důvěru. Důvěru odměněnou nejen přízní. V roce 1359 markrabě Jan udělil mu léno, které se uvolnilo úmrtím Oldřicha z Kunovic. Stalo se tak v první polovici roku, neboť v červnu se již Franěk tituluje „z Kunovic“. Pan Franěk se však rozhodl své panství co nejvíce rozšířit a to ho postavilo před finanční problém. Spojil se proto ze svým bratrem Petrem a s ( pravděpodobně bratrancem ) Václavem ke společným nákupům. V červnu 1359 jim je zapsáno v zemských deskách zakoupení městečka Strání s tvrzí spolu s třetinou Němčí, třetinou Korytné a dílu Volenova (v ceně 440 hřiven) a roku následujícího přikoupili další třetinu Němčí, třetinu Korytné a dílu Volenova tentokrát v ceně 180 hřiven.
Franěk získal od markraběte i jiné statky, za svoji základnu však považoval Kunovice (patřila mu však jen polovina) a proto přesvědčil majitele druhé půlky, Štěpána a Vítka z Kunovic a z Ungerberka, o směně a roku 1364 byl majitelem celého Kunovského statku i s tvrzí. Franěk zemřel po roce 1371, kdy je o něm poslední zmínka, a roku 1373 se o něm již mluví jako nebožtíkovi. Jeho děti zdědily kunovické léno, polovinu Chylic a několik vzdálenějších statků. Vlastníkem Strání byl však nejspíše Fraňkův bratranec Václav, který se roku 1381 tituloval jako Václav Stránský z Kunovic. Známe i dalšího majitele, neznáme však okolnosti, za jakých majitele změnil, ani datum této změny. Novým majitelem se stal Jindřich Pluh z Rabštejna, který sloužil markraběti Joštovi jako komoří. Od markraběte získal Jindřich v léno Hrubou Vrbku, a je docela možné, že i stránské panství, neboť někteří historici předpokládají, že majetek pánů z Kunovic skončil právě v rukou markraběte právem odúmrti. Jindřichovou ženou byla Dorota, sestra Oldřicha Štose z Bránic, která byla majitelkou Slavkova a Suché Lozy po svém zesnulém otci. (je tedy možné že i Strání a to tedy nezískal Jindřich Pluh od markraběte, ale vyženil jej od Doroty. Jak přešlo Strání do rukou Pluhů z Rabštejna opravdu nevíme) O Jindřichovi víme toliko, že roku 1384 odprodal Hrubou Vrbku a po něm se vlády ujímá Ctibor Pluh z Rabštejna, za jehož vlády k panství stránskému patřila Suchá Loza (1398). Jistý podíl předal Ctibor i své sestře Mabce, která se titulovala „z Rabštejna a Lozy“. A někteří její potomci potom „Lozští z Rabštejna“. Po něm převzal stránské panství Oldřich Štos (Šiška) z Branic zmiňovaný roku 1409, který byl švagrem Jindřicha Pluha a byl hofmistrem u markraběte. To že se panství vrací k Štosům, nasvědčuje, že opravdu asi držela Strání již jeho sestra Dorota, žena Jindřicha Pluha. Za vlády Oldřicha Štose se jako součást stránského panství uvádí Slavkov a Suchá Loza (1413). On sám se roku 1414 tituluje jako Oldřich Šiška ze Stráně. Další osudy Stání jsou na nějakou dobu nejisté. Přichází období válek. Nejprve spolu zápasí markrabě Prokop a jeho starší bratr markrabě Jošt a později přichází války husitské.
Markrabě Prokop držel v těch dobách Ostroh a snažil se rozšířit v okolí své postavení. Na nějaký čas získal Kunovice a nakrátko i Hluk, roku 1394 se pokusil útokem získat město Uherské Hradiště (neúspěšně). Do celého dění se zapojil i uherský král Zikmund, který se roku 1400 pokusil neúspěšně dobýt Ostroh. Z toho lze usuzovat že se válečné události nevyhnuly ani Strání. Za válek husitských, nebo za válek česko-uherských byla tvrz ve Strání pobořena. Dalšími majiteli byli páni ze Šternberka. Kdy a jak se to stalo však nevíme. Někdy po roce 1414 bylo Strání spolu se Slavkovem, Suchou Lozí a dílem Horního Němčí spojeno s veselským panstvím. K tomuto spojení mohlo dojít již za Jaroslava ze Šternberka, ale není vyloučeno, že bylo provedeno až za krále Zikmunda, snad v průběhu roku 1422. Držitelem Strání se mohl tedy stát již Jaroslav ze Šternberka, který však velmi záhy roku 1420 padl v bitvě proti husitům pod Vyšehradem. Jeho statky připadly jeho příbuzným z české větve - Alešovi a Zdeňkovi ze Šternberka. V té době však král Zikmund mobilizoval všechny síly proti kališníkům a měl proto eminentní zájem o opěrné body na zemské hranici. Proto roku 1422 odkoupil Zdeňkovo dědictví panství Světlov a Veselí. Tyto majetky však král Zikmund uděloval v zástavní držení svým přívržencům. Konkrétně veselské panství, a s tím i Strání, udělil hned v roce 1422 Stiborovi ze Stibořic, který měl právě na držení Strání dozajista zájem, neboť držel v té době nepříliš vzdálené hrady Beckov a Čachtice. Stibor se na veselském panství příliš nezdržoval, o správu zastavených hradů a panství se starali jeho lidé z Uher. Celé veselské panství držel nejpozději do roku 1428, kdy jej vrátil králi. Strání však držel jen rok. Stibor dostal veselské panství spolu se Stráním do zástavy v prosinci 1422, ale již na přelomu listopadu a prosince roku 1423 dává král Zikmund Strání do zástavy neznámému šlechtici (není v listině jmenován) v sumě 2000 hřiven. Spolu se Stráním dotyčný získal Němčí, Slavkov,Suchou Lozu a Buňov (tedy asi Bánov). Strání je v této listině stále jmenováno s tvrzí, byla proto pravděpodobně pobořena až později.
Dalšími zástavními pány veselského panství se stali roku 1428 Fridrich Ruský a roku 1435 Blažek z Borotína, zdali drželi i Strání zatím není známo.
Boje však ustaly a v zemi se obnovoval právní řád. V té době se objevil na scéně znovu Zdeněk ze Šternberka. Své dědictví sice prodal králi, ale ten neuhradil veškeré závazky. Proto se roku 1437 začal u moravského zemského soudu dožadovat vydání Světlova a Veselí (a s ním spojeného Strání). Světlov mu sice vydán nebyl, ale v případě veselského panství, byl úspěšný neboť někdy po roce 1441 jej získal zpět. Znovunabyté dědictví však Zdeněk ze Šternberka neužíval dlouho. Chtěl se věnovat především svým majetkům v Čechách (panství Konopiště) a proto někdy před rokem 1446 prodal veselské panství i se Stráním Mikuláši z Vojslavic.
Mikuláš patřil k nižší šlechtě a psal se podle tvrze ve Vojslavicích, která leží poblíž Humpolce. Pro historiky je tak trochu záhadou, kde získal prostředky na nákup veselského panství. Jeho rod nebyl příliš zámožný a veselské panství se počítalo k nejrozsáhlejším majetkům v kraji. Patřilo do něj město Veselí nad Moravou s předměstím a s tvrzí a vsi Břehy, Písek, Hroznová Lhota, Blatnička, Žeraviny, Tasov, Louka, Kuželov, Malá Vrbka, Zarazice, Slavkov, Suchá Loz, díl Horního Němčí, vrchní správa k Vnorovám, Spinku, Boršicím, Mistřicím, Včelarům a Javorovci. A součástí panství bylo samozřejmě i Strání, v té době uváděno se zpustlou tvrzí.

Tvrz ve Strání stála v místech dnešního hřbitova a její poloha je i v současnosti velmi dobře zřetelná. Přímo za kostelem se nachází 4 m vysoký a skoro čtvercový pahorek jádra tvrze s horní plochou o straně 31 m. Od zbytku hřbitova- bývalého zalomeného předhradí – je oddělen 15 m širokou sníženinou po bývalém příkopu. Předhradí má proměnlivou šířku, od 10 m přes 23 m až ke 13m. Kolem obou těchto částí obíhá lépe či hůře dochovaný příkop, který zcela zmizel na severní straně, kde stojí kostel. Na západní se nachází 2 m vysoký val a příkop zde dosahuje šířky 22 – 23 m. Vnější úbočí valu je zřetelné i na východě, kde po jeho koruně vede místní komunikace a příkop zde byl 25 m široký. Val byl úplně zplanýrován v ulici Dolina na jižní straně areálu. V pramenech a literatuře se sice hovoří o tvrzi, ale tento termín dvojdílný opevněný areál o velikosti 1,5 ha ve valech nikterak nevystihuje. Pokud by se jednalo o tvrz, šlo by bezesporu o největší tvrz na Moravě.

Na rozdíl od předcházejícího majitele, který se na panství příliš nezdržoval, usídlil se zde Mikuláš natrvalo. Jeho hlavním sídlem se stalo samozřejmě Veselí, odkud začal spravovat své majetky. Někdy kolem roku 1459 však Mikuláš umírá a správy se ujímají jeho synové Mikuláš a Václav. Ti jako katolíci stojí na straně krále Matyáše Korvína. Boje mezi českým a uherským vojskem se odehrávají i na jejich panství a zvláště Veselí tím značně trpí. Asi i proto nemají prostředky na opravu tvrze ve Strání. Roku 1480 žalují Jana Labutu z Křtína, že neprávem drží tvrziště Strání. Strání bylo pro ně dozajista důležitou částí majetku, vzhledem k výnosům z mýta, které se zde vybíralo. Svědčí o tom i několik soudních sporů s brodskými měšťany v letech 1483 a 1497, a nebo s Čeňkem z Žeravic (majitelem Bánova) roku 1492. Kolem roku 1490 se bratři rozhodly, že si majetek rozdělí. Strání připadlo mladšímu Václavovi spolu s Boršicemi, Loukou, Žeravinami, Hroznovou Lhotou, Tasovem, Malou Vrbkou, Slavkovem, suchou Lozou, a dílem Horního Němčí. Václav Vojslavský si za sídlo vybral Strání, kde začal tvrz opravovat. Před rokem 1492 najal rybníkáře, aby zbudoval ve Strání příkop a val (nejspíše kolem tvrze). Později se začal titulovat podle Vnorov nad kterými se mu podařilo obnovit držbu, z čehož se dá usuzovat že přesídlil ze Strání do Vnorov. Jeho konec je však spjat se Stráním, protože roku 1499 zde zemřel. Václav Vojslavský měl za ženu Zuzanu z Prostějova, která si do manželství přivedla syna Jana ( z Kunovic), kterého měla ze svým prvním manželem Duchkem z Kunovic (a Bydžova). Protože Václav Vojslavský děti neměl (ví se jen o dceři Apolonii která zemřela jako malá), odkázal stránské panství svému pastorkovi Janovi.

Generosus dominus Nicolaus Niepr de Wojslavic hic sepultus. Requiescat. Orate pro eo.

Několik vyobrazení erbu pánů z Vojslavic lze spatřit i v Uherském Hradišti. V kostele Zvěstování P. Marie, který patří františkánům, se dochovaly náhrobní kameny Václava a jeho bratra Mikuláše z Vojslavic. Františkánský klášter v Uh. Hradišti založil varadínský biskup Jan Filipec, který byl bratr Zuzany z Prostějova, manželky Václava z Vojslavic. Filipec svoji rodinu všemožně podporoval.

Jan z Kunovic však na Strání nesídlil. Bydlil ve Velké Bystřici a panství stránské nechal spravovat jen úředníkem. Z roku 1503 známe jméno jednoho úředníka, byl jím Michal z Čachtic. Jan z Kunovic své panství značně rozšířil. Díky zásahu jeho strýce Jana Filipce předal mu král Vladislav roku 1506 město Uherský Brod s Lhotkou, Drslavicemi a Šumicemi. Jan z Kunovic se trvale usadil na Uh. Brodě. Někdy po roce 1509 připadl mu také Ostroh (plus Milokošť, Ostrožská Lhota, Blatnice a Blatnička ) Nejprve byl jen zástavním pánem ale v roce 1511 se stal jeho právoplatným držitelem. Stránské panství spojil s ostrožským a tím vytvořil rozsáhlý majetkový a správní celek - panství ostrožské a brodské. Před rokem 1510 Jan z Kunovic ovdověl (zemřela jeho první žena Barbora z Pruskova), ale brzy se znovu oženil s Magdalénou z Boskovic. V průběhu let pokračoval ve správě majetku. Prodával vzdálenější statky ve Slezsku a za získané peníze přikupoval statky kolem Ostrohu a Brodu. Roku 1516 koupil Chylice a Kvačice a statek veletinský (Veletiny, Vlčnov, Hradčovice) roku 1521 Dolní Němčí, 1535 Nivnici, 1545 Hluk. Dosáhl i vysokého postavení neboť v letech 1527 – 1545 zastával úřad zemského podkomořího. Jako vážený a bohatý muž zemřel v roce 1545.
Po Janu z Kunovic zůstal syn Jan z prvního manželství a Jetřich, Jaroslav a Arkleb z manželství druhého. Celé dědictví bylo poměrně bohaté (dvě města a 27 městeček a vesnic) a tak se dostalo na každého. Celé dědictví tak bylo rozděleno na čtyři samostatné panství. Nejstarší Jan dostal Louku, druhému Jetřichovi připadl Uherský Brod, třetí Jaroslav obdržel Hluk a nejmladší Arkleb si dostal panství ostrožské. Arkleb však zemřel již roku 1555. Předtím však stihl rozšířit panství o Ostrožskou Novou Ves, Derfly, Vésky, Míkovice, Částkov a Kelníky. I jeho další bratři zemřeli brzy, Jaroslav roku 1563 a Jan roku 1566. Vzhledem k tomu, že všichni zemřeli bez dědiců spojili se majetky opět v jedněch rukou. A to právě v rukou Jetřichových. Sám Jetřich zemřel až v roce 1582 a stihl před tím ještě získat do svých rukou Újezdec, a Těšov (ten vyměnil za Částkov a Kelníky) Po jeho smrti si mohli dědictví nárokovat dva dědici: jeho vlastní syn Arkleb a vnuk Jan Jetřich (ten byl synem jeho syna Jana který zemřel poměrně mladý). Vzhledem k tomu, že Jan Jetřich byl příliš mladý vládl na celém panství Arkleb. Teprve v roce 1590 dosáhl Jan Jetřich zletilosti a proto bylo nutno rozdělit brodsko-ostrožské panství. K tomuto rozdělení však došlo až v roce 1592. Jan Jetřich dostal panství Ostroh a Arklebovi zůstal Brod a Hluk (a tedy i Strání). Arkleb a po něm jeho syn Jan však nehospodařili příliš dobře a prakticky o celý majetek postupem doby přišli. Naopak Jan Jetřich své statky opět rozšířil a nakonec roku 1615 od svého zadluženého bratrance Jana zakoupil i Hlucký statek (tedy Hluk, Dolní Němčí, Horní Němčí, Slavkov, Boršice a Strání). Jan Jetřich získal kromě majetku i vysoké společenské postavení neboť dosáhl titulu císařského rady. Zemřel roku 1617 a celé panství po něm získal jeho syn Jan Bernart. Jeho vláda však nebyla dlouhá. Jan Bernart patřil k předním účastníkům protihabsburského povstání. Po vítězství katolických vojsk na Bílé hoře mu byl veškerý majetek zkonfiskován. Janu Bernardu z Kunovic se podařilo zachránit si vlastní život útěkem do zahraničí. Po konfiskaci patřil majetek císaři z jehož rukou roku 1625 zakoupil Ostrožské panství kníže Gundakar z Liechtensteina.