První zprávy o vybírání cla v našem kraji pocházejí z již z 11. století. Ve falzu zakládací listiny rajhradského kláštera , které se hlásí k roku 1048 se praví, že kníže Břetislav daroval tomuto klášteru desátek a clo, které se vybíralo na řece Olšavě. Tam, v místě kde byl brod přes řeku, se scházely obchodní cesty z Uher. Roku 1222 byla tato celnice přeložena do Kunovic. První zprávy ze Strání se však týkají vybírání mýta. Jeden z místních názvů tratí – Jablonica vznikl sice z latinského gabellum – celnice, lze však předpokládat, že se zde vybíralo zpočátku pouze mýto. Několik informací o vybírání mýta máme z období kdy Strání patřilo pánům z Vojslavic (1446 – 1500). Čeněk z Žeravic (majitel Bánova) žaloval na Václava z Vojslavic, že jeho lidé nahánějí všechny, aby šli přes Strání a ne cestou na Bánov. Tím panu ze Žeravic vznikala škoda, neboť tak přicházel o poplatky z mýta. Další spor vznikl s měšťany z Uh. Brodu, kteří si stěžovali nejvyššímu hejtmanu moravskému Ctiboru Tovačovskému, že musí platit mýto dvakrát za den, vracejí li se týž den z Uher. Soud byl rozhodnut v jejich prospěch. „ Ktož s vozem tudy jede buďto do Uher nebo z Uher sem, ten každýkoli, že by jednoho dne tam i zase jel, není povinen než jedno mýto spraviti.“ Když roku 1502 nechal zapsat Jan z Kunovic celé panství své manželce Barboře z Proskova, uvádí se ve výčtu „ … i s mýtem stránským…“

Udělování mýta -sjednocení cla

Ve středověku uděloval panovník výsadu vybírat clo a mýto šlechticům nebo klášerům. Později - především po nástupu Habsburků na trůn docházelo ke snahám o sjednocení cel a jejich soustředění do rukou panovníka. Ten se nechtěl připravit o značný finanční výnos s výběru cla. Měl rovněž zájem na jeho jednotnosti, neboť celní chaos příliš neprospíval ani obchodu.

Vybírání cla ve Strání, Třicátek, Zámeček atd.

...........

Celní organizace byla dobudována na začátku 17. století. Roku 1608 vyšla instrukce pro celní výběrčí a kontrolory. Podle této instrukce musí celní zaměstnanci vést podrobnou evidenci veškerého proclívaného zboží a také osob které toto zboží převáží. Peníze se ukládaly do velkých dřevěných truhlic, ke kterým byly dva klíče (výjimkou byly malé celní úřady s jedním zaměstnancem). Roku 1750 byly všechny celnice, solní úřady, ale i ostatní finanční úřady vybaveny rukodělnou železnou truhlou. Tato měla vevnitř pevně připevněnou malou plechovou schránku. Celá truhlice se připevňovala k podlaze pevnými šrouby.

Roku 1663 po vpádech tatarů byla celní organizace na Moravě zcela rozvrácena. Byly zničeny výběrčí stanice v Bánově, Korytné, Bojkovicích a pravděpodobně i ve Strání.

1667 – zákaz dovozu polské soli a proto byl zřízen zbor portášů – nejbližší stanice Březová.

1676 vizitační cesta celního inspektora Jana Jindřicha Hillibrandta Vyměnil celní výběrčí v Boršicích a Suchově a také v Brodě kde vydával falešné doklady. Konkrétně zmiňuje složité postavení výběrčího ve Strání – na hlavní a důležité cestě do Uher uprostřed lesů, kterou ohrožovaly vpády z Uher a také množství lapků. Podle výsledků kontroly však nebylo nutné měnit výběrčího ve Strání, neboť se jednalo o schopného a spolehlivého úředníka. Pro celou oblast přidal dalšího jízdního dozorce Antonín Gutsche – jízdní dozorce dostával jako odměnu při odhalení kontrabandu do ceny 100 zlatých polovinu v případě kontrabandu vyšší hodnoty třetinu.

1701 si pronajal cla na Moravě Jan František ze Suchého za 10 000 zlatých ročně, ale některý rok vybral jen 6000.
Výběrčí cla museli do zvláštních knih vše pečlivě zapisovat. Zapisovali i druh mince jakou vybrali.

1731 nový celní řád pro Moravu mimo jiné sjednocoval míry a váhy aby nedocházelo k podvodům ale i nepříjemnostem.

Praxe při kontrole zboží a vybírání cla:

............

Ostraha hranice:
1771 – 1774 vznikl Bankal Cordon nebo i Mauth Cordon na západní hranici říše i na vnitřních hranicích s Uhrami, tzv. bankální či mýtný kordon , který měl bránit nedovolenému vývozu a dovozu zboží. Zde se nejednalo o složku vojenskou, nýbrž fiskální - jakýsi předobraz potomní finanční stráže. Jeho příslušníci (armádní dobrovolníci z kategorie mužstva a poddůstojníků) podléhali celním inspektorátům.
1779 - Militär Cordon
1779 - spojeno do Militär Grenz Cordon
1784 - vedle toho vytvořen banální kordon příslušníci pohraniční dohližitelé ( Grenz – Aufseher )
Vojenský kordon byl několikrát reorganizován a rozšířen, potom postupně rušen 1830 – 1835
1830 - vznik Grenzwache – příslušníci pohraniční myslivci Grenzjäger těm neveleli důstojníci ale pohraniční komisaře Tato pohraniční stráž převzala úkoly vojenského kordonu i pohraničních dohlížitelů
1835 - zřízena důchodková stráž Gefällenwache –fiskální úkoly zaměření dovnitř státu
1842 - spojení Grenzwache a Gefällenwache v jednotnou finanční stráž Finanzwache - podřízen finančním kamerálním úřadům.

Do vojenského kordonu byli zařazováni vojáci z nejbližšího pluku - v případě Strání to byli vojáci 40. pěšího pluku Mittrowsky, který měl doplňovací okres Uherské Hradiště, a byl posádkou v Kroměříži. Ke kordonu byli zařazováni vojáci - invalidé ( podle tehdejšího pohledu vojáci nižší zdravotní klasifikace ).

1848 - Vpády maďarských insurgentů (povstalců) na Moravu. Podle zprávy olomouckého časopisu Die neue Zeit vpadlo 24 listopadu 1848 asi 40 maďarských povstalců za vedení důstojníka v pravé poledne u třicátkové celnice do Straní. Konfiskovali zboží a koně u celnice a odvlekli je za hranice. Úředníkovi s erárními penězi podařilo se prchnout do Hradiště. Z Brodu byla vyslána do Strání kompanie myslivců.

Císařským patentem z 1. 10. 1850 stanoveno jednotné celní území celé monarchie
Od června 1850 se neplatilo za živá zvířata
Od srpna 1850 prosty cel a třicátku některé položky ( cihly, kámen, kůže, len, atd. )
Od 1. 7. 1851 zrušeny celní a třicátkové úřady ( na vnitřních hranici monarchie)

Použitá a doporučená literatura:

F. Mainuš a kol., Historie celnictví v ČSSR, Nakladatelství Naše vojsko, Vydání I., 1977
S. Brodesser a kol., Celnictví v Československu – minulost a přítomnost, Nakladatelství Naše vojsko, Vydání I., 1982
P. Macek; L. Uhlíř, Dějiny policie a četnictva I, Praha, Themis, 1997