Rodokmen
 | Vývod předků
 | Výklad příjmení
 | Foto rodina
 | O mě

Strání
 | Urbář 1592
 | Soupis 167X
 | Lánský rejstřík 1671
 | Tereziánský k. 1753
 | Soupis domů 1755
 | Robotní seznam 1777
 | Kontribuce 1819
 | Indikační skica 1828
 | Vceňovací operát 1841
 | Sčítání lidu 1869 Hotovo po č.p. 70
 | Poměry ve Strání 1896
 | 
Matriky
 | Pudmistři
 | Kněží
 | Četnická stanice
 | Pošta
 | Škola Připravuje se
 | Školní kronika Strání
 | Školní kronika Květná
 | Clo a mýto
 | Živnosti 1854 - 1951
 | Mapy
 | Pohlednice Opraveno
 | Fotogalerie Opraveno
 | Fotky s popisem
 | Tvrz
 | Výklad příjmení
 | Emigrace
 | I.světová válka
 | Slovácká brigáda Nové
 | II.světová válka
 | Protikomunistický odboj
 | Strání v tisku
 | Pracovní

Sklářství
 | Sklárna Květná
 | Skláři v pol.19.st.
 | Skláři L.P.1900
 | Skláři L.P.1910
 | Skláři L.P.1921
 | Původ sklářů Připravuje se
 | Patroni sklářů
 | Obchod se sklem
 | Moravské sklárny Připravuje se
 | Slovenské sklárny
 | Mapa skláren Nové

Odkazy
 | obec Strání
 | sklárny Strání

Zpět na úvod


Sv. Martin a patroni sklářů

Ve Staňanské huti stejně tak jako v mnoha jiných hutích se slaví či spíše slavívaly hody na svátek sv. Martina. U mnoha lidí tak vznikl podvědomě dojem, že sv. Martin je patronem sklářů. Ve skutečnosti tomu tak není. Svatý Martin z Tours se narodil kolem roku 316 v Samarii, což je dnes Szombathely v Maďarsku. Jeho otec, vysloužilý italský voják, nerozuměl chlapcově přání stát se poustevníkem a rozhodl, že se Martin stane rovněž vojákem. Pro své schopnosti se stal brzy důstojníkem. V té době se stala známá událost s žebrákem a Martinovým pláštěm. Den na to měl Martin sen v němž viděl Ježíše oděného do svého pláště a to rozhodlo. Martin se dal pokřtít a odešel z armády. Stal se žákem Hilariovým vedl poustevnický život a nakonec se stal biskupem v Tours. Zemřel ve věku 80 let milován lidmi jako biskup chudých. Je považován nejen za patrona vojáků, dragounů, koní a podkovářů, mlynářů, pastýřů ale i hoteliérů, vinařů, hostinských na jedné straně a abstinentů, zajatců, chudáků a žebráků na straně druhé.
Ale i skláři mají své patrony. Známí jsou dva. Je to svatý Florián a svatá Agáta. Sv. Florián je vzýván často jako ten kdo ochrání před ohněm, proto jej uctívali i skláři „aby pece nevyhasli“. Někde mívali na huti i sošku sv. Floriána. Samozřejmě také proto, aby sklárna nevyhořela což se ovšem stávalo často. Floriánova moc nad ohněm souvisí s tím, že byl pro své vyznání utopen a oheň lze přemoci jen za pomoci vody. Druhou patronkou sklářů je sv. Agáta, někdy zvaná Háta. Žila v letech 225 až 250 na Sicílii, odmítla sňatek s tamějším místodržícím a vyznala že je křesťankou. Byla pro svou víru krutě mučena a nakonec položena na rozžhavené uhlí a střepy, kde také zemřela. Právě pro to že zemřela na střepech uctívají ji skláři jako svoji ochránkyni. Svátek svaté Agáty slavíme 5. února a svátek sv. Floriána 4. května.
Zůstává tedy otázkou proč slaví skláři svátek sv. Martina. Snad to souvisí s tím, že se ve středověku na hutích v zimním období nepracovalo. Toto období sloužilo k opravě pece a k přípravě dřeva případně materiálu pro další pracovní období. Čas práce začínal velikonočním pondělím a končil západem slunce na den právě sv. Martina. Je tedy možné že sobotu po sv. Martinovi slavili skláři ukončení letošní práce, a že z této slavnosti vznikly pravidelné hody. Podobnou slavnost slavívali i brusiči. Ti sice pracovali po celý rok, ale v zimním období pracovali při umělém osvětlení. Toto období začínalo o sv. Václavu a končilo sv. Josefem v sobotu po sv. Josefu pak zakončovali toto období brusiči také jakousi slavností. Odnesli do lesa lucernu se světlem a uvázali ji na vysoký strom. Pod touto lucernou se udělal oheň peklo se maso a popíjelo se, bylo li teplo seděli tam a bavili se třeba až do rána. Nakonec lucernu sundali a zakopali jak říkali „pochovali světlo“.
Proč slaví skláři svátek svatého Martina již tedy víme nebo alespoň tušíme. Proč však svátky svaté Háty a svatého Floriána nechávají bez povšimnutí zůstává alespoň pro mne záhadou.